Přeplněné útulky pro zvířata. Čistokrevná štěňata končící v útulku. Krabice se štěňaty zanechaná v silném mrazu za branou útulku. To vše jsou zkušenosti, které mě vedly napsat tento článek. Kastrace psů a koček může přispět k vyřešení těchto problémů. Bohužel existuje i řada mýtů a nepravd, které se ohledně tohoto zákroku tradují a chovatelům zkreslují pohled na danou problematiku.

Kastrace feny

(takzvaná ovariohysterektomie – tedy chirurgické vyjmutí dělohy a vaječníků) má za cíl především zabránit hárání, nechtěnému nakrytí a výskytu pseudogravidity – tzv. falešné březosti.

Málo lidí však ví, že předchází i vzniku celé řady onemocnění pohlavního aparátu a mléčné žlázy. Kastrace je totiž vhodná prevence onemocnění vlastních pohlavních orgánů, tedy vaječníků, dělohy a pochvy, a to zejména zánětlivého a nádorového charakteru. Asi nejzávažnějším problémem je pyometra, neboli hnisavý zánět dělohy. Představuje potenciálně smrtelné onemocnění s nahromaděním hnisavého obsahu v děloze a následnou sepsí, tj. otravou krve a selháním životně důležitých orgánů. Často se toto onemocnění vyskytne i po předchozím podání některých léků (na bázi estrogenů) za účelem přerušení nechtěné gravidity.

V neposlední řadě je časně provedená kastrace schopna výrazně snížit výskyt nádorů a zánětů mléčné žlázy. Nádory mléčné žlázy se řadí mezi nejčastěji se vyskytující typ nádorového onemocnění diagnostikovaného u feny. Z hlediska statistiky se uvádí, že přibližně padesát procent novotvarů na mléčné liště feny jeví známky zhoubnosti.

U kastrované feny také klesá pravděpodobnost, že onemocní cukrovkou.

Z negativních dopadů kastrace je třeba zmínit zvýšenou tendenci k ukládání tuku, která se však při vhodném složení stravy a dostatku pohybu dá bez problémů kontrolovat. V některých případech dochází po kastraci k růstu jemné štěněčí srsti. Může se objevit i močová inkontinence (samovolný únik moče), kterou lze řešit podáváním hormonálních přípravků. Jedná se však pouze o sporadicky se vyskytující případy a rozhodně by neměly být důvodem pro zamítnutí kastrace.

Kastrace psa

je chirurgický zákrok spojený s odstraněním varlat.

Nejčastějším důvodem, proč majitel přistupuje k tomuto zákroku je zamezení projevů sexuálního chování (např. utíkání za hárající fenou, neklid v přítomnosti feny). Dále pomáhá při prevenci nebo řešení nemocí pohlavních orgánů – onemocnění prostaty, nádorů varlat a kryptorchismu – tj. stavu, kdy u štěněte nedojde k sestupu varlat do šourku, ale zůstanou v dutině břišní nebo v třísle.

Co se týče změny povahy psa po kastraci je tento efekt zcela individuální. Záleží především na věku, ve kterém byl zákrok proveden. Kastrace v raném věku většinou způsobí zklidnění jedince a prohloubí jeho oddanost k majiteli, v pozdějším věku tyto změny nejsou obvykle tolik zřetelné.

Kastrace kočky a kocoura

má jednoznačně obrovský význam v rámci kontroly populace koček a zabránění jejich nekontrolovanému množení. Kočka je totiž poměrně plodná a je schopna už v půl roce věku zabřeznout a mít až tři vrhy do roka.

Tento zákrok má bezesporu pozitivní přínos v prevenci celé řady chorob. Kastrovaná zvířata se tolik netoulají, nevyhledávají kontakt s ostatními kočkami a vzájemné šarvátky. Tím klesá pravděpodobnost, že se nakazí některou z infekčních nemocí postihujících v poslední době populaci koček. Zejména se jedná o tři nemoci virového původu - kočičí virová leukémie (FeLV), kočičí AIDS (FIV) a kočičí infekční zánět pobřišnice (FIP). Tato tři výše uvedená onemocnění jsou u koček stále větší hrozbou a bohužel je třeba konstatovat, že v celé řadě případů tato onemocnění, i přes sebeintenzivnější léčbu, končí smrtelně.

Dalším pozitivem je, že u kastrovaných jedinců nejsou zranění typu autoúraz, kousné rány a střelná poranění tak častá jako u nekastrovaných zvířat.

U koček chovaných v bytě je často neakceptovatelným problémem značkování teritoria rozstřikováním moče. Je pravda, že značkují i kastrovaní jedinci, ale tyto projevy jsou u nich méně časté. Navíc moč nekastrovaných kocourů má typický, velmi pronikavý pach.

Mnoho chovatelů ocení i to, že kastráti jsou daleko přítulnější a mazlivější.

Ohledně sklonu kastrátů k obezitě lze říci, že se tloustnutí dá zabránit zvolením vhodného krmiva (například určeného přímo pro kastrované kočky) či vhodným stravovacím a pohybovým režimem.

Někdy slýcháme, že kastrace vede ke vzniku onemocnění dolních močových cest u koček. Je třeba podotknout, že kromě kastrace se na vzniku těchto problémů podílí celá řada faktorů, mimo jiné složení krmiva, příjem tekutin, pohybová aktivita a tělesná hmotnost. A kastrace je pouze jedním z nich.

Pověra, že kočka po kastraci přestane chytat myši, je zcela nepravdivá. Kastrované kočky i kocouři naopak nemají jiné "zaměstnání" a lovu hlodavců se věnují mnohem intenzivněji než v období před zákrokem.

Pokud zvážíme všechny pozitivní a negativní vlivy kastrace, lze jednoznačně tento zákrok doporučit. Tento postup je rozhodně přijatelnější než jednání těch, kteří volí různé nehumánní způsoby, kterak naložit s nechtěnými mláďaty. V lepším případě je předají do útulku, anebo je v horším případě mnohdy trestuhodným způsobem ponechají na pospas osudu. Záleží jen na nás, jestli se tato situace změní.

Chemoterapie je výraz, který u většiny lidí vzbuzuje nepříjemné pocity. Dobře víme, že ji podstupují pacienti trpící nádorovými onemocněními a že je tento způsob léčby náročný po všech stránkách. Nádorová onemocnění mohou trápit i zvířata a i u nich se volí chemoterapie. Ve skutečnosti se však chemoterapie prováděná u lidí od té, kterou provádíme u zvířat, v některých bodech liší. Nečekaným a zároveň příjemným překvapením je především fakt, že zvířata se během léčby cítí velice dobře, snášejí ji bez větších problémů.

Chemoterapie tvoří jeden ze základních pilířů léčby zhoubných nádorů ve veterinární medicíně. Tento způsob léčby, na rozdíl od ozařování, působí na celé tělo, tedy i na skryté nádorové buňky kdekoliv v těle, jejichž přítomnost nejsme schopni odhalit.

Nejúčinnější chemoterapeutické protokoly používají kombinace více látek s odlišným mechanismem působení na nádorové buňky. Některé buňky v nádoru se totiž mohou v daný moment dělit, zatímco ostatní jsou v klidové fázi. Použitím kombinace více druhů látek s odlišným mechanismem působení zvýšíme pravděpodobnost zničení většího počtu nádorových buněk.

Prakticky všechny léky používané k chemoterapii mají vedlejší účinky. Nicméně jejich protinádorové působení jednoznačně předčí tato negativa. Naštěstí se s většinou vedlejších účinků, popisovaných v průběhu chemoterapie u zvířat, setkáváme zřídka a u některých pacientů se nežádoucí účinky léčiv v průběhu celé chemoterapie nemusí vůbec projevit.

Někdy se mohou objevit střevní či žaludeční potíže, nejčastěji 2 – 7 dní po injekční aplikaci chemoterapeutik. Tyto problémy nejsou však zdaleka tak intenzivní, jako bývají popisovány u lidí. Abychom zabránili těmto potížím nebo je v případě výskytu řešili, předepíšeme Vám léky a předem Vás podrobně seznámíme s tím, jak se zachovat v případě výskytu těchto problémů.

Co je třeba dále zvážit?

• Chtěli byste svému příteli pouze ulehčit zbytek života (např. pouze podpůrnou léčbou) nebo požadujete prodloužení kvalitního a plnohodnotného života o co nejdelší dobu?
• Budete mít dostatek času na pravidelné návštěvy veterinárního pracoviště?
• Nedílnou součástí léčby tohoto pacienta je i krmení speciální dietou. Dietní krmivo můžete připravovat doma sami, ale co se týká složení a plnohodnosti se jen stěží bude blížit komerčně vyráběným veterinárním dietám, připravovaným speciálně pro pacienty s nádorovým onemocněním.
• Některé podávané léky mohou být toxické. Mírné riziko představuje i aplikace tablet, uklízení trusu a moči léčeného psa. Pokud máte malé děti, jste těhotná, popř. trpíte nějakou imunosupresní chorobou (např. HIV), dbejte v této oblasti zvýšené opatrnosti.
  
  

S čím je potřeba počítat?

Nikdo nemůže garantovat absolutní úspěch léčby! Očekávaný výsledek terapie je pouze odvozen ze statistik předchozích případů a Váš pes může naše očekávání překonat..., ale také nemusí.

Jak se zachovat v případě výskytu komplikací v průběhu chemoterapie?

Zde jsou uvedeny body, podle kterých můžete postupovat Vy sami doma v případě výskytu potíží:

Žaludeční nevolnost (nauzea):

Pokud Váš pes začne vykazovat příznaky žaludeční nevolnosti (zvýšené slinění a mlaskání)

• Podejte psovi lék proti zvracení v dávkách, jak Vám byl předepsán.
• Po dvanácti hodinách od začátku příznaků nevolnosti zkuste psa nakrmit malým množstvím krmiva. Je lepší krmit vícekrát denně po malých dávkách
• Pokud tento stav přetrvává déle než 24 hodin, kontaktujte svého veterináře.
  
  

Zvracení:

• Dejte Vašemu psovi, či kočce hladovku po 12 hodin a podejte lék proti zvracení.
• Pokud už nezvracel, po dvanácti hodinách zkuste podat malé množství krmiva.
• V případě, že zvracení přetrvává déle než 12 hodin, kontaktujte svého veterináře.
  
  

Ztráta chuti k jídlu:

• Pokud Váš pes odmítá krmivo, nabídněte mu teplý vývar, oblíbené jídlo, přidejte do krmiva živočišné tuky ke zvýšení atraktivnosti krmiva.
• Krmivo mu nabízejte ohřáté.
• Krmnou dávku rozdělte na menší porce a nabízejte častěji (min. 4 x denně).
• V případě, že nechutenství přetrvává déle jak 24 hodin, kontaktujte veterináře.
  
  

Průjem:

• V případě, že Váš pes dostane průjem, aplikujte lék, který Vám byl předepsán proti průjmu.
• Zvíře by mělo mít neustále k dispozici dostatek vody.
• Pokud Váš pes zároveň nepřijímá krmivo, nabídněte mu hovězí nebo kuřecí vývar.
• Kontaktujte veterináře v případě, že jste znepokojeni nebo tento stav přetrvává déle než 24 hodin.
  
  

Lokální podráždění tkání:

Po nitrožilní aplikaci některých látek může dojít k lokálnímu podráždění měkkých tkání. Pokud dojde v místě aplikace injekce k zarudnutí a bolestivosti, aplikujte na toto místo ledové sáčky po dobu 15 minut každé 3 hodiny. Zavolejte veterináře, pokud stav přetrvává déle než 24 hodin nebo pokud jste znepokojeni.

 

Co je to lymfom?

Jedná se o nádorové onemocnění lymfatického (mízního) systému. Z hlediska statistického je to třetí nejčastější zhoubný nádor vyskytující se u psů.

Stejně jako lidé, mají i psi po celém těle mízní uzliny, které filtrují mízu a vychytávají patogeny (např. bakterie, viry) z těla při infekčních onemocněních a poranění.

Za některých okolností se mohou buňky v těchto uzlinách (tzv. lymfocyty) nádorově zvrhnout, začnou se nekontrolovaně dělit a vzniká lymfom.

Tento proces může postihnout buď pouze jednu mízní uzlinu, skupinu uzlin nebo mízní uzliny po celém těle. Protože je mízní tkáň roztroušená i v jiných orgánech (např. střevo, kůže, játra, slezina) může lymfom postihnout i tyto orgány.

Jak se pozná lymfom?

Nejtypičtějším příznakem je zvětšení jedné nebo více mízních uzlin. V závislosti na jejich lokalizaci nemusí být toto zvětšení na první pohled patrné. Z jiných příznaků se může objevit např. i průjem, dušnost, zvýšený příjem vody.

Nejvýznamnější vyšetření pro stanovení diagnózy je cytologické vyšetření vzorku odebraného tenkou jehlou z mízní uzliny, případně histologické vyšetření kousku tkáně. V obou případech se vzorky posuzují pod mikroskopem.

Je toto onemocnění léčitelné?

Odpověď je ano, ale bohužel to neznamená, že Váš pes může být zcela vyléčen. Dlouhodobá prognóza pro psí pacienty s lymfomem není dobrá. Nádor lze na určitou dobu potlačit, ale ve většině případů se příznaky znovu objeví i přes léčbu.

DŮLEŽITÉ je však následující srovnání:

Neléčení pacienti s lymfomem přežívají nanejvýš několik týdnů od stanovení diagnózy.

Zatímco při volbě správné léčby dosáhne většina pacientů tzv. remise, to znamená, že na nich nejsou pozorovatelné žádné klinické příznaky, mízní uzliny jsou normální velikosti a psí pacienti se chovají a cítí jako zdraví psi. Délka kompletní remise, a tedy i normální kvality života potom závisí na druhu použité terapie a trvá od několika měsíců až po 2 roky, což je v psím životě poměrně dlouhá etapa.

Jak dlouho bude žít můj pes?

Vše závisí na mnoha faktorech:

• na rychlosti růstu nádorových buněk
• na délce trvání onemocnění od začátku vzniku do doby, než je zahájena léčba (jinými slovy čím dříve se s léčbou začne, tím lépe)
• na druhu léků používaných při léčbě
• na vlivu nádoru na jiné orgány a tkáně.

Bez léčby žije pes jen několik týdnů, s léčbou pouze kortikosteroidy (tj. Prednisonem) zhruba 2 měsíce, při léčbě kombinovanými protokoly od půl roku do 2 let.

O co se jedná?

Nádorové onemocnění mléčné žlázy je druhý nejčastější typ nádorového bujení u psa a vůbec nečastější druh nádoru s možnou charakteristikou ''zhoubný'' (maligní).

Podle statistiky je 50-60 % nádorů mléčné žlázy u psa nezhoubných, zbytek pak představují nádory zhoubné (maligní). Tyto mají schopnost metastázovat, tzn. odlučovat dceřiné nádorové buňky, které putují krevními nebo mízními cévami a usazují se v těle v jiných orgánech, kde dále rostou. Nejčastějšími místy výskytu metastáz jsou zejména plíce, játra, mozek a páteř. Právě z důvodu poměrně častého výskytu plicních metastáz je nedílnou součástí předoperačního vyšetření rentgen hrudníku. Pokud na snímku odhalíme typické kulovité útvary v plicním poli, je vyslovena špatná prognóza. Chirurgické odstranění mléčné žlázy není v tomto případě definitivní léčebnou metodou. Proto pro stanovení prognózy onemocnění a stanovení léčebného postupu je velmi důležité provedení rentgenologického vyšetření hrudníku.

Nejvýznamnější možností terapie nádorů mléčné žlázy je jejich chirurgické odstranění v celkové anestezii. Rozsah zákroku se volí dle počtu nádorů mléčné žlázy a jejich rozmístění v mléčné liště.

V případě histologické diagnózy: karcinom mléčné žlázy, což je nejčastější typ zhoubného bujení tkáně, je možné pro likvidaci případných mikroskopických metastáz v okolní tkáni i ostatních místech organismu provést doplňkovou chemoterapii. Chemoterapie se provádí po zhojení operační rány. Dle současných poznatků je karcinom mléčné žlázy poměrně odolný vůči působení chemoterapeutik a nejúčinnější kombinací je chemoterapie pomocí cyclophosphamidu a fluorouracilu.